Ivona Březinová nám napsala

Další neobyčejná noc je za námi. Noc s Andersenem, v pořadí dvacátá třetí. V Turnově, kde jsem tentokrát nocovala, to bylo docela napínavé. Ráno ještě sluníčko poblikávalo, ale kolem poledne se nebe zatáhlo a lilo a lilo a lilo. S obavou jsem vyhlížela oknem ven, a s ještě větší obavou sledovala prohlubující se vrásky na čele Evy Kordové. Prší. Co teď? Zrušit? Nezrušit?

Samozřejmě se nejednalo o nápad vypustit letošní nocování. Jenže v Turnově Noc s Andersenem neznamená jen bojovku uvnitř knihovny, nejde jen o setkání se spisovateli a historickými postavami a o usínání ve spacáku při poslechu čtených pohádek. Turnovský Andersen, to je i velký průvod městem, účinkující v kostýmech, živá hudba, sázení stromu Pohádkovníku Fabularius Anderseni u radnice a vystoupení mažoretek na náměstí.

Tak co? Zrušit? Nezrušit?

Pan Andersen nakonec pohádkově zasáhl. Asi si opravdu přál, abych tu třešeň u radnice na jeho počest zasadila. Zařídil, aby nikdo nezmokl, vždyť nový stromek můžeme zalít konví. A tak všichni v suchu a pohodě dopochodovali až na náměstí, kde si užili program, než se rozešli na pět turnovských spacích míst.

Byl to hezký den, a ještě hezčí noc, když po setkání s Albrechtem z Valdštejna přišel pan psovod s policejním psem. No řekněte, mohla jsem pak dětem ve spacácích číst z jiné knihy než z té, kterou jsem nazvala Kluk a pes? Nemohla. A tak jsem četla a četla a vlastně se mi pak už ani nechtělo spát. Andersenovská noc bývá kouzelná. Dodává sílu a plní sny.

 

Abyste jich zažili co nejvíc, vám přeje Ivona Březinová