Turnovské knihy pojedou do Banátu
Knihy z naší knihovny, které byly vyřazeny, ještě udělají radost na Vánoce až v daleké vesnici Banátu, kde žije po dlouhá léta česká menšina. Tuto vesnici v Rumunsku pravidelně po několik let navštěvuje rodina Petra Hakena z Turnova. Jeho prostřednictvím se knihy z Čech dostanou ke čtenářům, kteří na ně netrpělivě čekají. Zároveň s nimi poputují všechny informační materiály a brožura o bohaté historii turnovské knihovny.
Těšíme se, na zprávy, fotky a další kontakty, které nám Hakenova rodina určitě přiveze. Šťastnou cestu, příjemné a nezapomenutelné zážitky a pozdrav českému společenství v Banátu.
Petr Haken poskytl zatím tyto informace, se kterými čtenáře ráda seznámím.
„Výspa mocnářství kdesi na jihovýchodě říše byla v 19. století kolonizována Čechy. Přijeli na vorech po Dunaji a usadili se tam, kde končí Karpaty. Dvě staletí si uchovávají své české tradice, včetně krásné staročeštiny bez anglikanismů a zkratek. Hospodaří tak, jak hospodařili naši předci před válkou. Dnes bychom řekli biofarmy.
Když se podojí, scházejí se chlapi v hospodě, ženské klábosí před staveními a každou neděli se jde do kostela. Přijdou všichni. Krásné mladé holky i krojované stařenky. Nastrojení mladí muži, pokukují po dívčinách, hospodáři probírají zemědělské práce.
Večer se pak svalí na kavalec a spí. Kdepak, je tu kulturák, nově ho opravili, aby měli kde zpívat a tancovat. A součástí kulturáku, kterému tady říkají „kamin“ je i knihovna. Knihovník je taky hospodář. Má krávy, kozy, ovce, dokonce i osla. A večer podojí a jde půjčovat knížky. Prostředí vlastenecké.
Minulý rok jsme do této vesnice na konci světa jeli hrát české divadlo a nyní se vracíme s nůšemi plnými knih, které už naši čtenáři v Turnově nepotřebují. Daleko na druhém konci starého mocnářství se do nich rádi začtou vzdálení krajané. Knihy zapůjčují i do okolních českých vesnic, o čtenáře není prý nouze. Domácí knihovny jsou tady výjimečnost. Knihy měl doma samozřejmě knihovník a pak také ředitel školy a v hospodě prodávají krajanskou literaturu, ale to je spíše pro pocestné z Česka.
A komu se, při čtení těchto řádků, zasní o ztracených časech, vydejte se následovat turnovské knížky, místní vás rádi ubytují v tradičních chaloupkách a ukážou vám, že pohostinnost je přece česká vlastnost. Z Turnova je to jen nějakých drobných 1000 kilometrů. „
Co říci závěrem? Snad se tam opravdu vypravíme a zažijeme na vlastní kůži to, o čem si právě teď jen píšeme.
